Med je potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), nebo na živých částech rostlin včelami, které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech.

 

Druhy medů

 

Naší národní legislativou ošetřenou opět ve vyhlášce č. 76/2003 Sb. Oddíl 2 § 8 je členění medu definováno:

 

a) podle původu

1.         květový,

2.         medovicový,

 

b) podle způsobu získávání a úpravy

 1.         vytočený med - získávaný odstřeďováním odvíčkovaných plástů bez

             plodu,

2.         plástečkový med - med skladovaný včelami v buňkách čerstvě i 

            vystavěných plástů bez plodu a prodávaný jako celé zavíčkované plásty

            nebo jako části těchto plástů,

3.         lisovaný med - získávaný lisováním plástů bez plodu s nebo bez použití 

            mírného zahřátí,

4.         vykapaný med - získávaný vykapáním odvíčkovaných plástů bez plodu,

5.         med s plástečky - ten, který obsahuje jeden nebo více kousků   

            plástového medu,

6.         filtrovaný med - zbavený pilových zrn, díky čemuž pak nelze provést

            pylovou analýzu jeho původu, nepodléhá krystalizaci a je určen pro

            průmyslové účely,

7.         pastový med - převážně z květového medu, získávaný při řízené

            krystalizaci, mechanicky zpracovaný roztíráním a neustálým

            promícháváním, bez chemických přísad.

 

 

KVĚTOVÝ med získává včela na květních i mimo květních nektariích rostlin. Tento med kromě světlé barvy obsahuje i mnoho bílkovin rostlinného původu.

 

MEDOVICOVÝ med vzniká jako vedlejší produkt činností některých mšic. Ty nabodávají listy nebo jehlice stromů, vysávají rostlinnou šťávu a zužitkovávají z ní pro svou potřebu pouze bílkoviny. Zbylou rostlinnou šťávu, bohatou na cukry, vystřikují ve formě kapének na povrch listů nebo jehlic. A tyto kapénky sbírají včely jako medovici. Medovicový (někdy zvaný též lesní) med je tmavý, silně aromatický, obsahuje minimálně bílkovin, ale zato hodně rostlinných silic.

 

Srovnání kvality mezi těmato dvěma druhy, pokud byl med správně vytočen a uskladněn, se dá říci, že jsou tyto druhy stejně hodnotné. Záleží k jakému účelu chceme med využívat a podle toho volíme vhodnější z nich.

 

Vyšší obsah bílkovin v květových medech je výhodný všude tam, kde je zapotřebí vysokého příjmu bílkovin. Květové medy jsou tedy vhodné pro děti, pacienty po těžkých operacích nebo úrazech a všude tam, kde je nějakým způsobem nutno rychle obnovit tkáň. Světlé medy jsou také lépe stravitelné a nezatěžují tolik trávicí trakt jako medy tmavé. Naopak medovicové medy jsou zvláště vhodné pro lidi s vleklým nebo akutním onemocněním dýchacích cest a pro nízký obsah bílkovin jsou tyto medy velice vhodné pro pacienty s onemocněním ledvin apod..

 

Rozdělení medů, které je v našich zeměpisných šířkách spíše jen orientační, se dá med  u vydatných snůšek, dělit dle rostlinného druhu jako je řepka, akát, maliník, jetele anebo medovice. Je tomu tak proto, že včelař vytáčí med až po určité době a v případě nedostatku nektaru včely rádius svých letů zvyšují, což znamená, že přestože včelař vynaloží veškeré úsilí, aby za normálních okolností získal nektar pouze od jediného rostlinného druhu, pohyb včel a jejich letové dráhy bohužel neovlivní, navíc je vysoce nepravděpodobné, že by v této době poskytoval snůšku jen jeden rostlinný druh.

 

ŘEPKOVÝ med známe zpravidla v krystalické formě, neboť často již za několik dnů po vytáčení krystalizuje. Je-li tekutý, má jasně žlutou barvu a jeho chuť je typická a nepříliš výrazná.

AKÁTOVÝ med je vodojasný až žlutý s nazelenalým nádechem, je hutný, má jemné aroma a zůstává v tekutém stavu i několik let.

MALINOVÝ med je světle žluté barvy, má lahodnou chuť a příjemné aroma.

POHANKOVÝ med bývá černohnědý, při krystalizaci se rozděluje na hrubé krystaly klesající ke dnu sklenice a tekutinu řidší konzistence. Má velmi výrazné aroma a chuť, která je někomu nepříjemná. Lze jej využít pro výrobu perníku nebo medoviny, kde intenzivní aroma není na škodu.

VŘESOVÝ med je černohnědý, příjemně a výrazně aromatický. Je-li tekutý, připomíná konzistencí želé.

JETELOVÉ/VOJTĚŠKOVÉ medy jsou světlé, nevtíravé a příjemné chuti a vůně, krystalizují v jemných krystalech v celé hmotě. Mají přirozeně pastovitou konzistenci.

SLUNEČNICOVÝ med má jasně žlutou barvu, sklon k rychlé krystalizaci a typickou chuť.

LIPOVÝ med se objevuje vzácně jednou za několik let. Je žlutý se zelenavým nádechem, výrazné příjemné chuti a vůně.

 

MEDOVICOVÉ medy jsou výrazně tmavší na rozdíl od nektarových, jsou typické pomalou krystalizací. Při krystalizaci se vytvářejí hrubé krystaly, takže dochází k usazení krystalů u dna nádoby a nad nimi je řidší tekutá vrstva, mají harmonickou chuť, což je dáno vyšším obsahem minerálních látek a menší kyselostí. Medy ze smrkové medovice jsou hnědočervené, hnědozelený odstín mají medy jedlové a medy z dubové medovice patří k nejtmavším.

 

MEDY SMÍŠENE, které jsou spojením květového medu a medovicového anebo více druhové. Nejčastěji je tomu tak v ovocnářských oblastech, kde je snůška čistě květová, ale protože různé medonosné rostliny kvetou současně nebo velice krátce po sobě, jde výlučně vždy o med smíšený. Někteří odborníci dávají tomuto druhu medu přednost pro jeho bohatou chuť a vůni. V převážné většině má tento med zlatožlutou barvu světlého odstínu a je v tekutém stavu.

 

JAK VZNIKÁ MED

Nektar a medovice ještě nejsou žádný med. Tento produkt vzniká teprve prací včel. Včela jazýčkem a sosákem hledá nektar a ukládá jej do medného váčku, který je česlem oddělen od žaludku. Při sbírání nektaru pro sebe spotřebuje jen velmi malou část z celého obsahu. Všechno ostatní odnáší do úlu na výrobu medu. Přitom ale přinesený produkt není hned uložen do buněk plástů. Včely si v úlu navzájem předávají nektar a tím se produkt zahušťuje a s výměšky hltanových žláz se štěpí na jednoduché cukry. Po uložení do buněk se začne odpařovat voda, což se urychluje několikerým přenesením. Jestliže včely přinášejí velmi řídký nektar, můžeme často pozorovat, jak si v úlu předávají obsah medného váčku ve formě kapek, které ta v pozici přejímající odsává ze včely předávající. Tento proces se může opakovat několikrát a má hodně společného se zráním medu.  Avšak to už se v ní naplno rozběhl složitý chemicko-fyzikální proces, který lze rozložit na tři součásti:

1.         Obohacení sladiny (nektar a medovice) o látky pocházející ze žláz včel-dělnic jako jsou enzymy, štěpící cukry, aminokyseliny, další látky ve stopovém množství - tuky, vitaminy skupiny B

2.         Biochemické změny, při kterých dochází k štěpení disacharidů a vyšších cukrů na monosacharidy a nižší cukry

3.         Fyzikální změny - zahuštění odpařením přebytků vody. Proces zahuštění je nutný k zabránění množení mikroorganismů. Takto je med konzervován na neomezeně dlouhou dobu. K zahuštění dochází jak aktivně tak i pasivně. Aktivně sladinu včely zahušťují pomocí svého trávicího ústrojí - střídavým vyvrhováním z medného váčku a zpětným nasáváním sosáčkem dovnitř, čímž sladinu obohacují o celou řadu enzymatických látek. Pasivní odpařování vody probíhá až po umístění do plástů, kam je ve velké míře ukládána především při velké snůšce. Teprve po patřičném zahuštění vzniká hotový med, který je včelami umisťován do medných plástů

 

I když proces tvorby medu je velmi složitý, může včelstvo díky vysokému počtu dělnic nasbírat denně při běžné snůšce 1-2 kg nektaru či medovice a při vysoké snůšce i více a poměrně rychle jej zpracovat na med.

 

SKLADOVÁNÍ MEDU

Med se může uchovávat v nádobách dřevěných, kameninových, porcelánových, skleněných nebo kovových z nezávadného kovu, bez pachů. Pouze dřevěné nádoby je třeba speciálně povrchově upravit před uložením medu v nich. Jediným problémem je objemová náročnost medu při tuhnutí, nabývá totiž na objemu a tím pádem to může způsobit prasknutí uskladňovací nádoby.

Med je nutno balit do spotřebitelského balení vždy tak, aby jeho kvalita zůstala zachována.

Dbát se musí i na teplotu úložného prostoru. V žádném případě med nevystavovat dlouhodobě vysokým teplotám, kvůli obsahu látek citlivých na teplo, spíše naopak, teplota kolem +14 °C je ideální. Ale medu neuškodí ani mráz ani velká zima, což znamená i skladování v mrazničce, kde je možno med uchovat déle před krystalizací.

 

LÉČIVÉ ÚČINKY MEDU

Vzácnou vlastností medu je jeho baktericidní účinek, který z něj činí velmi cenný léčebný

prostředek. Baktericidní účinek medu nezáleží jen na vysokém obsahu sacharidů, nýbrž

způsobuje jej speciální součást medu, kterou řadíme do skupiny inhibinů. Baktericidní

účinek medu vyvrací názor, že med poškozuje sklovinu zubního chrupu, což můžeme na

základě třech tvrzení vyvrátit:

 

O skutečnosti, že med je vedle svého účinku posilujícího imunitní systém a vedle nesporného příznivého vlivu na zažívání zároveň i vynikajícím zdrojem okamžité energie při fyzickém nebo psychickém vyčerpání. K medu je možno se s důvěrou obrátit ale i v okamžiku, kdy nás postihne nemoc či úraz. V oblasti hojení ran a spálenin nám může pomoct dezinfekční a hydratační účinek medu, který podporuje granulaci a tvorbu nové zdravé tkáně. Ošetřená spálenina se většinou rychle a bez komplikací zahojí. U nemocí srdce a oběhového systému lze rovněž užívat med jako doplněk léčení. Například při nedostatku červených krvinek (anémii) pravidelné užívání medu společně s vitaminovými preparáty dokáže povzbudit krvetvorbu. Při anémii z nedostatku železa med pomáhá přísunem tohoto dobře vstřebatelného prvku obnovit tvorbu červených krvinek. Čehož lze využít i při léčbě nádorových onemocnění ozářením či chemoterapií. Další časté onemocnění cévního systému je vysoký tlak. Med obsahuje látku acetylcholin, který rozšiřuje drobné cévy a tím snižuje tlak. Kromě acetylcholinu med obsahuje i poměrně vysoký obsah draslíku, který přispívá ke správné činnosti srdečního svalu. V případě nemocí trávicího traktu využíváme výborného dietetického účinku medu. Ten dokáže upravit střevní peristaltiku – povzbuzuje činnost střev při vleklé zácpě a naopak zklidňuje nadměrně zrychlený střevní pohyb u neinfekčních průjmů. Díky obsahu složitých cukrů dextrinů se med s úspěchem používá při vředové chorobě žaludku, dvanácterníku či sliznice tlustého střeva. U onemocnění jater lze doporučit slazení medem namísto cukrem. Zatímco u rafinovaného cukru celé požité množství musí být rozštěpeno v játrech a posléze využito, u medu se v játrech štěpí jen malá část složitějších cukrů. Cukry jednoduché, jichž je v medu převaha, játry neprocházejí a tím výrazně šetří nemocná játra a umožňují jejich regeneraci. Při onemocnění ledvin lze rovněž s výhodou konzumovat med. Obsahuje poměrně málo bílkovin, které nejsou při ledvinovém onemocnění žádoucí. Alergické choroby představují v současné době jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob. Převážná část dětských a mladistvých alergiků trpí tzv. sennou rýmou, což je přecitlivělost na pyl. Pokud člověk alergický na pyl pravidelně v zimních měsících užívá med, jenž pochází z jeho okolí, projevy pylové alergie se po čase mírní, až někdy zcela vymizí. V medu se nacházejí pylová zrna v podprahovém množství, které nedokáže vyvolat celkovou alergickou reakci. Navíc se tato pylová zrna do lidského těla nedostávají dýchacími orgány, které jsou na pyl velice citlivé, ale ze zažívacího traktu. Tím pylová zrna vyvolají, i když malou, odezvu ve smyslu tvorby protilátek Dále se med využívá při onemocnění dýchacích cest a při léčbě nachlazení, kdy osvědčeným lékem byl lipový čaj s medem. Med má totiž při léčbě nachlazení tři vynikající účinky.

1. Výrazný potivý účinek, kdy při teplotě čaj s medem vyvolá pocení, tím dochází k poklesu teploty a začíná ozdravná fáze onemocnění.

2. Díky obsahu silic zkapalňuje hlen v průduškách a usnadňuje jeho vykašlávání.

3.Obsahuje složité cukry dextriny s hojivým účinkem a tlumí tedy bolest zanícených sliznic.

 

Tak se z medu i dnes stává účinný pomocník při léčení chřipky, angíny, zánětů průdušek, ale i závažnějších plicních chorob i nemocí vleklého rázu. Pro výživu člověka je v medu bílkovin zanedbatelné množství. Je však nutno bílkoviny zmínit, protože mohou být nositeli alergie (přecitlivělosti na med). Ta se u člověka může projevit otokem rtů a jazyka po požití medu, rovněž i průjmy nebo svědivou vyrážkou na těle. Alergiků na med je poměrně velice málo, protože med jako potravina v našich zemích je po mnoho generací přirozenou součástí stravy. Přesto je nutné toto úskalí znát a člověka, který je na med alergický, varovat i před požitím medoviny nebo medových perníčků.

 

 Zásadní rozdíly mezi medem a cukrem

 

1. Med je přírodním extraktem rostlinné šťávy obohacený o vše, co rostlina získává z půdy, vody a vzduchu (cukry, minerální látky, vitaminy, rostlinné silice,

2. Včelí enzymy obsažené v medu vyvolávají chemické reakce štěpící ne- vstřebatelné složité cukry na vstřebatelné jednoduché cukry. Ty v lidském těle vcházejí přímo do krve a následně do buněk, a proto tělo nezatěžují procesem štěpení v játrech.

3. Med je zdrojem energie.

4. Med je snadno stravitelný.

5. Med posiluje imunitu.

6. Med napomáhá při léčení chorob.

7. Med je vždy ekologicky čistý (včela jej zbavuje nečistot, pesticidů atd.)

8. Slazení medem je přirozené.

 

1. Cukr je vyráběn průmyslově.

2. Celý objem řepného cukru musí projít játry, kde se štěpí na jednodušší a tudíž vstřebatelné cukry. Tento proces nejen velice zatěžuje lidské tělo, ale ochuzuje ho o minerální látky.

3. Cukr je zdrojem obezity.

4. Cukr je těžko stravitelný.

5. Cukr vyvolává onemocnění.

6. Cukr celkově zhoršuje zdravotní stav člověka.

7. Cukr může být znečištěný (už z období pěstování řepy, nebo jejího zpracování).

8. Slazení cukrem je nepřirozené.

 

DÍKY SVÉMU SLOŽENÍ A AUTOKONZERVAČNÍM ÚČINKŮM VYDRŽÍ MED V NEZMĚNĚNÉ KVALITĚ I NĚKOLIK LET! KRYSTALIZACE NESNIŽUJE JEHO BIOLOGICKOU HODNOTU!

 

PROČ JÍST MED:

 

 

Čerpáno ze zdroje: Jana Hajdušková: Včelí produkty očima lékaře a veřejně dostupných informací na internetu.